Jdi na obsah Jdi na menu
 


základy pěstování a rozdělení kaktusů

16. 12. 2009

Kaktusy - rozdělení, pěstování

Kaktusy (TIP ZC CS)

Kaktusy (TIP ZC CS)

Kaktusy jsou ideálními rostlinami pro každého, kdo se v pěstování okrasných rostlin příliš nevyzná. Kaktusy pěstujeme většinou pro jejich zvláštní půvab, nezvyklou krásu a skromnost. Vracíme se v nich k matce přírodě, kterou dnešní člověk tolik potřebuje a stále více ji vyhledává. Je to podvědomá touha obdivovat se živým výtvorům přírody, která se stále výrazněji stává složkou čistého lidského štěstí, jakéhosi hledání rovnováhy.


Kaktusy patří do čeledi kaktusovitýchCactaceae, a jsou si proto všechny příbuzné. Původně pocházejí z amerických kontinentů, dnes se ale s mnohými z nich potkáme v nejrůznějších zemích celého světa. U nás patří k často pěstovaným okrasným rostlinám pro svůj exotický, zajímavý vzhled a také pro krásu květů a tvarů.

Kaktusy nemají, podobně jako mnoho jiných cizokrajných rostlin, česká jména. Snad jedinou výjimkou jsou lidové názvy vánoční a velikonoční kaktus. Běžně se proto po celém světě užívají latinská jména, která umožňují snadnou vzájemnou komunikaci a orientaci i v cizojazyčném textu.

Při všech pokusech o pěstování kaktusů si je třeba uvědomit, že většinou jde o rostliny pocházející z teplých oblastí, a proto jim musíme zajistit pokud možno optimální podmínky. Přinesete si domů první rostlinky, dáte je v místnosti k oknu a věnujete jim veškerou péči, a přesto nemusejí být výsledky nejlepší. Ne všechny druhy kaktusů mají stejné požadavky. Většina tzv. kulovitých a sloupovitých druhů prochází během roku dvěma odlišnými obdobími – obdobím klidu a obdobím růstu. Více než půl roku nejsou u nás podmínky pro jejich růst vhodné, hlavně je málo slunečního světla. Pokud je budeme zalévat, vytáhnou se a zblednou (etiolizují), což nepřispěje k jejich vzhledu a zdraví. Proto musíme respektovat zásadu, že kaktusy od jara do podzimu růst mohou, zimu však musejí přečkat v naprostém vegetačním klidu. Netýká se to úplně všech druhů kaktusů, např. epifory s celoročně vlhkých pralesů, jako Schlumbergeravánoční kaktus. Přes léto můžeme kaktusy pěstovat venku, vhodné jsou přístěnky, pařníky a skleníky, kde je umístíme jen přes období růstu (podle počasí – duben až říjen). Na zimu kaktusy přenášíme do interiéru, většina druhů musí mít úplné sucho a teplotu nepřevyšující 10 °C. Některé druhy lze zimovat ve tmě, případně vyjmuté z půdy a zabalené v krabici. Skleníková kultura je pro kaktusy nejvýhodnější, pěstební podmínky se zde dají nejlépe regulovat. Je třeba ovšem využít terén a expozici, optimální jsou na jihovýchodní, jižní či jihozápadní straně k domu přistavěné skleníky.

Některé druhy kaktusů mohou být v létě venku, mnoho druhů to však dobře nesnáší. Citlivé jsou zejména barevné kultivary dovážené z tropických kultur. Známe však i řadu zimovzdorných druhů, které tolerují i celoroční umístění na skalce.

Mnoho kaktusů můžeme pěstovat jako dekoraci v bytech, nejlépe na okenním vnitřním parapetu, kam svítí alespoň část dne slunce. Mohou být umístěny i v malých dekorativních skleníčcích a v jiných pěstebních zařízeních, sesazovat je můžeme i do misek apod.

Z hlediska nároků na teplotu můžeme kaktusy rozdělit zhruba do tří skupin. Do první a nejpočetnější patří většina druhů. Mají střední nároky na teplotu, zimovat je můžeme při 5 – 10 °C. Dobře snášejí sucho i značně nepříznivé podmínky. V létě vyžadují hodně slunce a dobré větrání. Patří sem největší počet mexických a jihoamerických kaktusů. Na teplotu náročnější jsou zástupci druhé skupiny z teplých tropických oblastí. Nesnášejí nízké teploty a hodnoty pod 15 °C již mohou vést k jejich smrtelnému poškození. V růstovém období potřebují teplejší noci a často více vlhkosti. Patří sem většina brazilských a karibských kulovitých a sloupovitých kaktusů (rody Arrojadoa, Buiningia, Discocactus a Melocactus). Třetí skupinou jsou epifytní druhy z Jižní a Střední Ameriky s vysokými nároky na stálou vlhkost, teplotu a humusem bohaté půdy (rody Aporophyllum, Disocactus, Epiphyllum, Hatiora, Wittia aj.).

Voda se při pěstování kaktusů považuje za velice důležitou podmínku, často se však její význam přeceňuje. Kaktusy potřebují vodu, ale dovedou s ní šetřit. Velmi důležitá je zálivka ve správnou dobu, protože při nízké teplotě nemohou kaktusy vodu využít. Proto zaléváme jen v teplých týdnech zhruba od dubna do října a podle počasí. Zajímavá je tzv. aestivace – letní zastavení růstu díky vysokým teplotám a přílišnému slunci a suchu. Pokud takové počasí nastane, přestaneme zalévat a počkáme na ochlazení. Kvalita vody je také významným faktorem. Nejvhodnější je měkká čistá dešťová voda za předpokladu, že není příliš kyselá vlivem emisí. Vhodné jsou i vody z potoků, rybníků a řek. Naproti tomu spodní, studniční vody obsahují v některých oblastech příliš uhličitanu vápenatého, hořečnatého i jiných solí a jsou proto tvrdé. Základním způsobem zalévaní kaktusů je zálivka shora, při níž voda rozpouští nahoře usazené soli a přináší je dolů ke kořenům. Nevýhodou je, že po dlouhodobém přeschnutí zůstane mnohdy spodní část suchá, rostliny jsou sice nahoře zalité, ale kořeny mají v suchu. Proto je vhodná kombinace s druhým způsobem zalévání, zespoda, tj. do podmisek. V období plného růstu v létě kaktusy zaléváme nejlépe večer po vychladnutí skleníku. Z jara a na podzim je vhodnější ranní zálivka, aby do večera půda přece jen trochu oschla. Nezaléváme v horkých denních hodinách, kdy jsou kořeny ohřáté a prudké ochlazení může vést k rychlému zastavení dýchání kořenů, tzv. spaření, odumření a následnému zastavení růstu. Může dojít i k odumření celé rostliny. Nejpříhodnější čas pro přesazování kaktusů je časné jaro, kdy se začínají projevovat první známky růstu – na temenech rostlin se vysouvají nové světlé trny a pokožka se začíná lesknout. Rostlinu vyjmeme z květináče, oklepeme a očistíme kořeny, zkontrolujeme stav kořenů, zda se tam nevyskytují bílé voskovité kořenovky. Pokud ano, vykoupeme kořeny nebo celé rostliny v roztoku některého insekticidu. Silně napadené či odumřelé kořeny je lepší odstranit. Po odřezání silnějších kořenů musíme sázet kaktusy do zcela suchého substrátu, ale lépe je počkat se zasazením několik dní. Pravidlem je přesazené rostliny nikdy ihned nezalévat. Okamžitá zálivka vede k infekci. Velikost a tvar použitých nádob závisí na velikosti kaktusů, vždy však musejí mít dole otvor pro odtok přebytečné vody. Kaktusy množíme buď výsevem semen (generativní množení) nebo řízkováním a roubováním (vegetativní množení). Výsevem získáme větší počet geneticky různých jedinců, kteří se často liší v některých vnějších znacích. Při vegetativním způsobu získáme většinou rychleji dospělou rostlinu.
Kaktusy (TIP ZC CS)

Kaktusy (TIP ZC CS)

Kaktusy (TIP ZC CS)

Kaktusy (TIP ZC CS)

 

Náhledy fotografií ze složky astrophytum biskupská čepice astrofytum

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA